Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínky

5. 11. 2009

 

Normandie 15.-24.6 2007

 

Někdy v roce 2006 v partě nadšenců pevnostních opevnění uzrála myšlenka jet se podívat na památky vylodění spojeneckých vojsk v Normandii.

Samotné výpravě předcházely měsíce dohadů, příprava plánování.

Asi týden před odjezdem byla dána osádka této výpravy dohromady a to ve složení:

Jimák, Jaryn, Tomík, Macek, Jirka, a Já a šest urostlých habánů.Na úvod musím připomenout, že jsme jeli vozem Jimákovy manželky Ford Galaxy.Den D pro naši výpravu byl stanoven na 15-tého pátek. Již od pondělka někteří z nás trpěli cestovní horečkou v očekávání věcí příštích. Konečně PÁTEK - Naloďujeme se Já, Jimák, Jaryn a Jirka a míříme do Stráže nad Nežárkou kde nabíráme Macka - mimochodem kuchaře výpravy.V Třeboni nasedá poslední člen výpravy Tomík. Ihned po odjezdu z Třeboně v 

autě zavoní Rum a citronka (Tomíkova specialita). Dohoda zní - Nákup proviantu v Budějovicích v Globusu. Tady začínají dohady čeho, kolik, a co kdo. Nakonec se nákup

alkoholu říďí podle pravidla - Co komu chutná-,jen jídlo vybírá převážně kuchař Macek.

Budíme trochu pohoršení v momentě kdy každý z nás s plným nákupním košíkem stojíme u kasy a platí jen jeden a to Macek. Má totiž společné peníze. Hurá nakoupeno,

teď ještě poslední české jídlo a jedem. OMYL! Problém jak všechno naložit nebyl, ale museli jsme se do auta ještě vejít mi. Takže ještě trochu přerovnat a jedem!

 

Za všeobecného veselí u některých projevovaného spánkem překračujeme hranice

ČR s Německem. Je noc, zima, prší a utěšujeme se, že bude líp. OMYL! Po pauze na pumpě

směle vyrážíme dál, počasí se nelepší nálada ovšem za pomoci alkohohu ano, jen řidič smutně polyká na prázdno a těší se na - svoji chvilku. Další hranice tentokrát s Belgii

přejíždíme brzo ráno a jak jinak v dešti. Dle Mackovi GPS již za chvíly narazíme na první muzeum naší expedice.Ve městě Bastogne nalézáme ještě uzavřené

muzeum což nám nevadí, máme hlad a tak rozbalujeme kempingový stoleček a vaříme něco mezi snídaní a obědem. Měníme "Plážové Oblečky" za maskáče a hned je nám líp.

KONEČNĚ muzeum, hltáme plnými doušky včetně okolních prostor, které jsou vždy mimochodem perfektně upraveny. Tímto naše mise na území Belgie končí a urychleně se přesouváme na další místo tentokráte už ve Francii. Po dohodě projíždíme co nejblíže pobřeží až do dalšího většího města naší trasy a to do Le Havru. Tak tady teprve vydíme jak vypadá moře a pořádné -Lodičky-. Kontrolujeme stav zásob a stav dámského osazenstva Francie.Tak se prý půjdeme koupat.Mimochodem je podivné,že se nikdo nekoupe přesto že svítí sluníčko a na plážích jsou lidé.Převlékáme se do plavek a plni odhodlání se hrneme k vodě.Ale ouha nejen že je voda opravdu slaná ale i neskutečně studená -už vím proč se Frantíci nekoupou.provedly jsme nutnou hygienu a hurá na prohlídku města.Vše je z našeho pohledu velké.Další emotivní zážitek je při přejezdu mostu Pont de Normandie  což je most neobvykle do výšky cca 80 metrů.Za  průjezd se platí 3 €.Zhruba v polovině trasy mezi Trouville sur Mer a Cabourgem nalézáme místo na nocleh.Ještě před tím na parkovišti dáme řeč s domorodcem asi muzikantem protože neustále ladí saxofon.Dobré rady měníme za plechovku Krušovického Mušketýra a s pozdravem Banik Pičo se loučíme.Ještě navečer nalézáme vesnici Merville -kde se nalézají bunkry a muzeum.Ihned po příjezdu budíme ve vesnici vzrušení a po deseti minutách před muzeem jsme pozorováni domorodým dědou ,jež se pokouší navázat společnou řeč.Opět s pomocí plechovky Českého piva,se dovídáme otvírací dobu a podrobnosti o tom jak to tu tehdy vypadalo. Snažíme se zjistit kde by se dalo přespat a děda nedoporučuje spát blízko vesnice.Jedeme tedy dál od lidí s tím ,že se ráno vrátíme.Ještě v noci po jídle dlouho do noci povídáme a s pomocí  piva a Vat 69 se dělíme o zážitky ještě dlouho po půlnoci.

Ráno za Jimákova pokřiku -Smraďoši vstávejte za pět minut vám zvoní budík,vylézáme ze spacáků a se zmačkanou fasádou provádíme ranní hygienu.Někteří z nás za pomoci plechovky piva a kořalky dokáží totéž co ostatní s vodou.Naším prvním cílem pro dnešek je Muséé de la Batterii de Merville.Muzeum a dělostřelecké bungry jsou již přístupné takže Tom, Jim a Macek jdou zjistit ceny zatímco Já s Jardou a Jirkou pořirujem dokumentaci.Kupujeme vstupenky a takzvané Normandie Pasy jež nám poskytují slevy ve vybraných muzejích po celé naší trase.Po vstupu do bungru se za námi zavírají vchodové dveře a začíná akustická ,světelná a kouřová šou.Za naprostého údivu sledujeme ukázku jak to tu tenkrát vypadalo.je až neskutečné jak věrně je situace napodobena.Další přejezd tentokrát  do muzea Memorial PEGASUS u městečka Ranville-Benouville kde se nachází originál mostu Pegasus Bridge a do muzea.Po vstupu do muzea jsme opět u vytržení.Klábosíme a po chvilce se k nám přitočí postarší pán se slovy -Slyším češtinu co tu děláte.Tak to je teda pecka!Pán tu žije už od roku 1947 a je dychtiv zpráv z domova.Rádi je měníme za informace o místních muzeích a zvláštnostech.procházíme spolu s ním celé muzeum a přilehlé plochy kde jsou mimo jiné vystaveny i kluzáky jež posloužily k přepravě vojáků při útoku na Němce.Tak nadávat na českou vládu jak to dokázal pan Kružík jsem ještě neslyšel.radil nám ať si nebereme příklad ani z francouzské vlády ,dle jeho slov jsou to taky pitomci. Asi to musí vědět ,bylo mu 83 let a starší lidé mají prý pravdu.Další zastávkou je město Ouistreham,kde se nachází největší bungr naší výpravy.Je to v podstatě obrovský betonový bunkr jež je z venku maskován jako obyčejný činžák.V objektu jež má 5 pater bylo možné v podstatě přežít dost dlouhou dobu.Od vlastní čistírny vzduchu přes nemocniční oddělení až po pozorovatelnu vedou vnitřkem budovy nekonečné schody.Nahoře na střeše objektu jsme měly šanci nepozorovaně sledovat cvrkot v přístavu a vžít se do role německého pozorovatele.Je pozdě odpoledne ale ještě stíháme jedno menší muzeum o pár ulic dále do centra města.Tak pro dnešek dost musíme doplnit zásoby,a najít místo na přespání.

Nakupujeme v supermarketu Brykomarché kde je dost dobrý výběr, má to jen jednu chybu -nikdy nikdo neví co si kupuje,snad jen podle obrázku.Máme štěstí většinou se to dá jíst.

Naším dalším cílem na příští den je určeno město Ver sur Mer, ale ještě předtím musíme někde přespat.Řídím já a Jirka dělá navigátora a dělá to dobře -nebloudíme ani nemůžeme, protože nemáme pevný cíl. Na poslední chvilku si všímám dřevěného přístřešku v louce kousek od cesty. Protože jsme v ten moment hovořily o policii,povídám "Tak a je to v prdeli" a celé osazenstvo auta čekalo co se bude dít.No nic kousek jsem couvl a všem se otevřel výhled na krásný dřevěný přístřešek kam jsme hned zaparkovali.Ihned jsme domeček obsadili a chystali večeři.Vrchní kuchař Macek se ujal svého poslání a zabil několik plechovek.mezitím začalo jak jinak -pršet.Mělo to jednu obrovskou výhodu,mohly jsme chladit pivo a kořku. Provádí se hygiena,ale někteří opět svým způsobem tedy pivo a Vat 69. Konečně taky přijde na řadu kytara kterou táhnem sebou celou cestu a zatím nám jen překážela .Je hodně po půlnoci když uleháme do spacáků a pořád povídáme a popíjíme. Koněčně jsou všichni namol, a ostatní kteří už nemohou pít, můžou spát.Ranní budíček opět v režii Jimáka takže Vstávejte smraďoši za chvilku zvoní budík.Snídaně "Co dům,respektive taška dá" kávu mimochodem vaří Macek perfektní.Tak a teď to začne-SWORD,JUNO,GOLD,OMAHA,UTAH.Takže začínáne pláží

SWORD v městečku Courseulles-sur-Mer kde je muzeum CENTRE JUNO BEACH věnované především Kanadským a Polským vojákům a je zde mimochodem vztyčena i Československá vlajka.Jak jinak opět nás stíhá déšť.Jsme tedy na první pláži naší výpravy a je čas na doutníček jež sebou vezeme z Čech. Po společném focení na pláži prolézáme okolí pláže a objevujeme nedaleko tank s podivnou hlavní.později zjištujeme že je to minomet.Ještě stíháme letecké muzeum a už je tu zase odpoledne tak tak se nám daří nakoupit zásoby.

Našli jsme opět kouzelné ubytování ,obrovskou plechovou halu jež měla novou podlahu a obrovskou výhodu(nedaleké pole s hrachem),což s povděkem konstatoval Jimák.Přípravy na večeři se ujal Macek a funkce pivního zásobovače pro změnu Jirka s Jarynem.Já s Jimem a Tomíkem zatím statně kontrolujeme zásoby Vat 69 a dalšího tvrdého alkoholu zakoupeného Tomíkem v Normandii. Po večeři cca ve 22 3o již kontrolu akoholu provádějí všichni.Je asi 02 oo když uléháme do pelechů.Ráno klasika-Vstávejte smraďoši atd.Cílem dnešního dne je městečko Ver-sur-Mer na pláži JUNO.Další pěkné muzeum ale opět prší Popojíždíme ještě do okolí města Douvres la-Delivrande kde semá nacházet muzeum radarů Musée Radar Douvres-už je zavřeno bohužel.Odpoledne se přesouváme do okolí městečka ARROMANCHES.Tak to teda je zážitek něco podobného jsem ani ve snu nečekal.Krásné městečko se spoustou památek.Je vydět,že to tu historií a turistickým ruchem žije.Na náměstí nacházíme perfektně připravené muzeum se spoustou exponátů.Při focení mi do záběru vchází chlap

nechávám ho projít,ale on naznačuje ať v klidu fotím,že počká.Po nafocení mu automaticky děkuji-v češtině.Jak to s ním cuklo bych Vám přál vydět.Byl to Čech a češtinu tu nečekal.Daly jsme řeč,byl z Plzně a měl tu strejdu tak sem jezdil každý rok.Ó jak mu závydím.Po shlédnutí filmu v muzeu se jdeme projít po městečku a nakupujeme nějaké suvenýry.

 

No, a aby to nebylo tak stereotypní tak nám opět začíná pršet.Je tu zas večer, a tak začíná další hledání místa na spaní.Jsme úspěšní-našli jsme sklad lnu a sena.Tak zas do půlnoci debatujeme a plánujeme další den.Ráno je krásné počasí a tak tedy posnídáme –jak kdo a

jak co ! Takový salám originál made in Normandii a k tomu whisky  z Čech a jak jinak

bageta co Vám serve patro jak smirkový papír.

Opět v autě a v očekávání dalších zážitků.pokračujeme po pláži Omany až k místu zvanému Pointe du Hock kde je zastávka jež opravdu stojí za to. Po vystoupení z auta se jdeme podívat na opevnění a pláž samotnou.Tak to je tedy masakr !!! Dodnes znatelné krátery po výbuších jsou OPRAVDU veliké. Kříž jež je v upomínku padlých vojáků umístěn nad útesem je pro jistotu obehnán několika řadami ostnatého drátu.Proč ?.

Jak jinak, Já i Jimák se jdeme podívat až ke kříži.Nafotíme podíváme a jdeme odtud.

Po celkové prohlídce okolí popojíždíme dál do dalšího muzea ve městečku Carentan.

Další muzea nán vždy dají nové informace jež jsme ani netušily.Další městečko na trase o němž něco víme je Saint mere Egliseé s pověstným kostelem,na jehož věži je dodnes pověšena figurina amerického parašutisty jež zde při výsadku nešťastnou náhodou přistál.

Nedaleko je muzeum jěž je dle mého názoru jedno z nejhezčích za celou výpravu.Odpoledne hledáme místo na přespání a uvažujeme poprvé o použití penzionu.

 

 

Činíme dotaz na cenu v penzionu na náměstí.Potěš …..! Cena kterou za pomoci rukou a nohou zjišťujeme je taková,že se ani neobtěžujeme oznámit ji ostatním a jdeme raději

Koupit něco na zahřátí protože jak jinak začíná pršet.Přejíždíme tedy do dalšího města a to do Cherbourgu.Zde nalézáme hotel F 1 kde nás noc vyjde na 11€ na osobu.Masakr-představte si,že zde teče teplá voda,je tu čisté povlečení a voňavé toalety.NO A DOTOHO

MY.! Po nastěhování,mimochodem oknem začíná show. Za zvuku kytary vaříme večeři

A načínáme Jaroušovy pověstné švestičky.MŇAM.A zase kecáme asi do 12 hodin v noci.

Ráno snídaně a zase balíme.Jedeme do přístavu kde je zakotvena francouzská jaderná

ponorka jež je přístupná .Mimo to se v areálu nachází i námořní muzeum a povodní akvárium.Část výpravy zláká muzeum a část nákupy pro naše drahé polovičky. Padne

totiž rozhodnutí,že otáčíme a vracíme se Domů.Cestou ještě hodláme navštívit Paříž.

Po noční jízdě se blížíme k Paříži.Tak to je teda paráda.Už z dálky svítí Eiffelovka

Řídí Marcel a jeho způsob jízdy je šokující.Zastavujeme cca 100 metrů od věže a hned se k nám přibližují místní policisté.S pozdravem Banik Pičo pohlídejte nám to auto odcházíme v klidu nafotit tu krásu.Asi po ¾ hodiny se vracíme a světe div se auto je na místě.

Další památky absolvujeme tryskovým tempem, nevěřily jsme vlastním očím když,Marcel po Paříži jezdil stejně jako po J.Hradci.Asi ve 4 ráno jsme se vydaly na cestu k domovu.

Ještě zastavujeme asi po hodině cesty a vaříme poslední guláš na cestě Francií.Další větší zastávka je už v České republice čily DOMA.Je to nedaleko Domažlic v útulné hospůdce,kde když se dozví odkud jedeme dostáváme aperitiv zdarma.Konečně svíčková,řízek,vynikající plzeňské a ostatní pochutiny.Číšník nechápe co banda špinavých,nevábně vypadajících hostů zažila a je schopna pozřít.Naše cesta končí v J.Hradci a někteří z nás již uvažují o další expedici.

 

Zvláštní poděkování patří našim manželkám,milenkám,a přítelkyním za to že nám svou tolerancí umožnily popsané zážitky zažít.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Cestopis a gramatika

(Ruda, 25. 8. 2011 18:30)

Vážení, jako reportáž z krásného cestování po místech vylodění spojenců v Normandii - super. Gramaticky - prosím, promiňte - katastrofa. Sám mám v úmyslu se do Normandie vydat, přestože se o tuto část válečné historie intenzivně zajímám, mne čtení článku, co se češtiny týká - bblelo. Je to veliká škoda. Příště bych doporučil, abyste si svou reportáž nechali po gramatické stránce zkontrolovat.

Re: Cestopis a gramatika

(Pisatel článku, 5. 9. 2012 14:39)

Omlouvám se za gramatiku.Plánovaná výprava 2013 bude lépe popsána.